[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Chvílemi se mu zdálo,~e An%0Å„i usnula; i umlkal, a~ zase pocítil na rameni bla~ený dech o ospalépozornosti.Posléze se An%0Å„i vzpYímila, slo~ila ruce v klín a zamyslela se. Já ani nevím, já ani nevím, povídá sladce, mn%1Å‚ se to ani nezdá mo~né. Po nebi sv%1Å‚tlou prou~kou padá hv%1Å‚zda.Pustoryl voní, tady spízavYené koule pivon%1Å‚k, jakýsi bo~ský dech aelestí v korunách stromo. Já bych tu tak cht%1Å‚la zostat, aeptá An%0Å„i.Jeat%1Å‚ jednou bylo Prokopovi svésti n%1Å‚mý boj s pokuaením. Dobrou noc, An%0Å„i, dostal ze sebe. Kdyby se vrátil váa tati. An%0Å„i posluan%1Å‚ vstala. Dobrou noc, Yekla a váhala; tak stáliproti sob%1Å‚ a nev%1Å‚d%1Å‚li, co po%0Å„ít nebo skon%0Å„it.An%0Å„i byla bledá, roz%0Å„ilen%1Å‚m~ikala a vypadala, jako by se cht%1Å‚la odhodlat k n%1Å‚jakému hrdinství;ale kdy~ Prokop - u~ nadobro ztráceje hlavu - vztáhl ruku po jejím lokti,uhnula zbab%1Å‚le a dala se na ústup.Tak ali zahradní stezi%0Å„kou dobYe nametr od sebe; ale kdy~ doali tam, co je ten nej%0Å„ern%1Å‚jaí stín, patrn%1Å‚ ztratili50 sm%1Å‚r %0Å„i co, neboe Prokop narazil zuby na n%1Å‚jaké %0Å„elo, políbil chvatn%1Å‚studený nos a naael svými ústy rty zoufale semknuté; tu je rozryl hruboupYesilou, lámaje d%1Å‚ví aíji vypá%0Å„il jektající zuby a ukrutn%1Å‚ líbal horoucívláhu otevYených, sténajících úst.Pak u~ se mu vydrala z ruku, postavilse u zahradních vrátek a vzlykala.Tu ji~ b%1Å‚~í Prokop t%1Å‚ait, hladí ji,rozsévá hubi%0Å„ky do vlaso a na ucho, na aíj a na záda, ale nepomáhá to;prosí, obrací k sob%1Å‚ mokré lí%0Å„ko, mokré o%0Å„i, mokrou a atkající pusu, máústa plná slanosti slz, celuje a hladí, a náhle vidí, ~e ona se u~ ni%0Å„emunebrání, ~e se vzdala na milost a nemilost a snad plá%0Å„e nad svou hroznouporá~ku.Nu~e, vaechno mu~ské rytíYství rázem procitá v Prokopovi;pouatí z náru%0Å„í tu hromádku neat%1Å‚stí a nesmírn%1Å‚ dojat líbá jenom zoufaléprsty smá%0Å„ené slzami a tYesoucí se.Tak, tak je to lépe; a tu zase onaslo~í tváY na jeho hrubou pracku a celuje ji vlhkou, pal%0Å„ivou pusoua horkým dechem a tlukotem zrosených Yas, a nedá se ji vzít.A tu i onm~iká o%0Å„ima a tají dech, aby nevzdychl mukou n%1Å‚hy.An%0Å„i zvedla hlavu. Dobrou noc, povídá tiae a nastaví zcelaprost%1Å‚ rty.Prokop se k nim skloní, vdechne na n%1Å‚ polibek, jak jemný jenumí, a u~ se ani neodvá~í ji doprovodit ji dál; stojí a trne, a pak se klidía~ na druhý konec zahrady, kam nepronikne ani paprsek z jejího okna:stojí a vypadá, jako by se modlili.Nikoliv, není to modlitba; je to jennejkrásn%1Å‚jaí noc ~ivota.*XIII.Kdy~ svítalo, nemohl u~ vydr~et doma; umínil si, ~e pob%1Å‚~ínatrhat kv%1Å‚tin; pak je polo~í na práh An%0Å„iny lo~nice, a a~ ona vysko%0Å„í.OkYídlen radostí vykradl se Prokop z domu málem u~ ve %0Å„tyYi ráno.Lidi, je to krása; ka~dý kv%1Å‚t jiskYí jako o%0Å„i (ona má mírné, veliké o%0Å„ikravi%0Å„ky) (ona má tak dlouhé Yasy) (te spí, má ví%0Å„ka oblá a n%1Å‚~ná jakovají%0Å„ka holubí) (bo~e, znát její sny) (má-li ruce slo~eny na prsou, zvedajíse dechem; ale má-li je pod hlavou, tu jist%1Å‚ se jí shrnul rukáv a je vid%1Å‚tloket, kole%0Å„ko drsné a ro~ové) (onehdy Yíkala, ~e spí dosud v ~eleznéd%1Å‚tské postýlce) (Yíkala, ~e v Yíjnu jí bude u~ devatenáct) (má na krkumateYské znamínko) (jak jen je mo~no, ~e mne má ráda, to je tak divné),vskutku nic se nevyrovná kráse letního jitra, ale Prokop se dívá do zem%1Å‚,51 usmívá se, pokud to vobec dovede, a putuje samými závorkami a~ k Yece.Tam objeví - ale u druhého bYehu - poupata lekníno; tu zhrdaje vaímnebezpe%0Å„ím se svlékne, vrhne se do hustého slizu zátoky, poYe~e si nohyo n%1Å‚jakou zákeYnou ostYici a vrací se s náru%0Å„í lekníno.Leknín je kv%1Å‚tinapoetická, ale pouatí oaklivou vodu z tu%0Å„ných stvolo; i b%1Å‚~í Prokops poetickou koYistí domo a pYemýalí, z %0Å„eho by ud%1Å‚lal na svou kytkupoYádnou man~etu.Vida, na lavi%0Å„ce pYed domem zapomn%1Å‚l doktor svouv%0Å„erejaí Politi%0Å„ku
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
